Brzy nastane klid,
vše usne.
Tmavý závoj přikryje svět.
Každé dítě bude snít.
Pár zbloudilců vychází do ulic,
za zábavou,
nebo ze smutku.
Jako já sama a zničená.
Ve vesmíru myšlenek a snění,
vznášet se budu.
Nevnímám dění kolem sebe...
...uzavírám se.
Ze strachu před světem utíkám,
a do temnot se ubírám.
Ze snění mě vytrhne,
pár kapek co z oblohy padá.
Vzhlížím němě vzhůru,
na lesklou hvězdnou šňůru,
jež nad hlavou mi září.
Déšť se mísí se slzami,
které po mé tváři,
už malují.
City se mi v srdci bouří,
a já dopadám na chladnou zem.
Na ulici ležím.
Déšť pomalu sílí,
v pláči na zemi se svíjím,
promrzlá a zmáčená.
Ztracená si připadám.
Na pokraji šílenství,
doufám, že je to jenom sen,
noční můra co rozplyne se...
Nemyslíš, že tam je toho snění a snů příliš mnoho? Zkus je nahradit něčím jiným, jinak se mi to zdá celkem fajn.
11.03.2006 18:59:00 | Nausika