Na nebesích září,
samotinká hvězda,
s uplakanou tváří
a jako jedna ze sta...
Hledá k sobě přítele,
někoho kdo bude svítit s ní,
volá-nic se však neděje,
nikdo se k ní nehlásí.
Celé noci probrečí,
ta osamělá hvězda,
sama v koutě a bez řečí,
jako jedna ze sta...
Každou noc je na nebesích
a každou noc volá,
ona pláče když slyší smích,
poté krouží kolem mola.
Molo-které vede do rybníku,
do rybníku jejich slz,
nejradši by vzala píku
a prohnala ji tělem skrz.
Její slza kápla na zem,
brečí osamělá hvězda,
stává se z ní malý blázen
jako jedna ze sta...
to je hezký :-) taky pisu basnicky, ale vsechno jsou to takovy blaboly. Fakt moc hezky
14.12.2006 19:28:00 | Sammi-Kielli