Iluze

Anotace: Nebuďme včerejší...

Rudé slzy bez špetky soli
stékají po Tvých tvářích
a já hladím Tvoje vlásky,
co stříbrem neznatelně září.

Netřísni už svou hedvábnou kůži
těmi odstíny červeně, co se rozpíjejí.
Nechej ho dotknout se Tvé můzy,
nechej ho namotat si na prsty vlasy její.

Neboj, ona zavře oči a odvrátí hlavu,
on k ní vztáhne ruce, které jsou
jako dvě děti, co hledají mámu.
Vztáhne k ní ruce a bude šmátrat prázdnotou.

Jakmile zjistí to, co Ty dávno víš,
vylijí se moře z břehů, jeho víček,
a on se zachová tak, jak ho neznáš
a začne kreslit proudy myšlenek.

Kreslit je červenou barvou na holé zdi,
ztrácet se v nich a znovu nacházet.
Ty náhle víš, že on je jedním z těch,
kteří zjistili, co dokáže internet...