Anděl noci

Padám a nevím kam. Svět točí se a já nejsem kat. Hlava mě neposlouchá, jak všechno ostatní. co cítím, je jak led na dlani. Smát já se neumím a nikdo mě to již nenaučí. Mám puknout, hnis a smích, mám plné uši. Já lásku neumím brát takovou jaká je. Snad bych měla milovat, ale sama nevím kdo jsem a kdo ne. Sama, jak lampa naslouchám, kam svítí světlo, to nevnímám. Já jak světlík Pána Boha, já směju se a bavím, jak kašpar Šášula. Já láskou nešetřím, čí je to chyba, když padám tam, kde je pořád tma a mlha. Já láskou nešetřím, čí je to chyba, že by moje, když nevnímám kdo mi vstoupí do pokoje. já láskou smyslů zbavená, zhýralá. Já ač nemá světla, tak lampy popadá. Chybí mi dotek, že mám proč žít a nevím kdo jsi...