Na duši pusto a prázdno
po těle chlad
cítí člověk
co klesl až na dno
jen proto,že kdysi měl rád
Jen jedny rty a jedny oči
co zůstali vryty
v kolotoči hvězd
už ani vítr neroztočí
vzpomínky co nejdou splést
Do klubka času
a rozdrolit na popel
člověk co hledal krásu
ztratil se
ve smutku mrtvých děl...
Zase se vrátí očím jas...
možná s časem, vždyť ten prý hojí...
zase se najde to, co chybí v nás...
ta louka není malá, stačí se po ní projít...
Ať se daří nabrat síly k vykročení...
:o)
26.07.2006 07:45:00 | Cecilka