SEN

Anotace: tak takové a podobné věci mě napadají, když se v noci probudím a nemůžu usnout...bohužel, když si to rovnou nenapíšu, do rána to zapomenu, jinak bych takových básniček asi měla víc:)

Temný večer, slunce už zapadlo,
kolik je hodin, sama nevím.
Dál z kopce dolů jen tak hledím.

Na louce bílá ovečka stojí,
z křovin se vynořil chladný kov.
To někdo na ní chystal lov.

Nevšimla jsem si, že by se bála,
snad nevnímala kolem nic.
Já chtěla křičet z plných plic.

Však jakoby můj hlas něco spoutalo,
já nemohla vydat ani hlásku
a projevit tak svojí lásku.

V tom výstřel padl, bylo pozdě.
Já cítím horkost na tváři.
Však probudím se – na svém polštáři.

Dívám se kolem sebe, zmatená
teď vidím, že je bílý den.
A náhle vzpomenu si – byl to SEN.