Může se to jmenovat leda zase Hudba

Anotace: Kdo mě zná, ví, že bez hudby bych nebyla, kdoo mě nezná, nechápe, proč tolik cédéček.....

Proud hudby,
valí se mi do uší,
je tak krásná,
až se to nesluší.

Tóny u klavíru,
hlas jako z opery,
ve smuzném zpěvném víru,
stékají dohromady.

Znovu a zase,
splývají v melodii,
v celé své kráse,
tóny jak sníh zemi hladí.

A pak, k zakončení,
tóny nejkrásnější se zvíří,
do jednoho krásného uzlu,
co ks rdci máíří.

Dotkne se jej,
jako neviditelná ruka
hladí svým zpěvem,
přináší mnohu tajemství,
co v operním hlase stkví.

Poslední tóny dohrají,
hudba i hlas utichne,
v další písni další tóny se potkají,
ale srdce po předešlé vzdychne.