Proč vždy pláč a slzy
v návalech smutku,
přijdou tak brzy,
bez pohnutku,
či ztráty naděje?
A předtím myslím si,
že se nic neděje.
Cítím se tak sama a slabá,
postavit bych se chtěla,
však marná snaha.
A vím to, vždy jsem to tak měla.
Tak čekala jsem snad něco jiného?
Nalhávala jsem si to co není.
Realita probudila mne ze sna bílého
a můj svět to není snění…
Ted už to vím…
Bohužel…
Pěkná básnička, moc se mi líbí, ale na 100% mi tam něco málo chybí, ale jinak je fakt pěkná a povedená, i když je trochu jiná, než tvé obvyklé básně .. =))
07.09.2006 22:27:00 | Miro Sparkus