podzim je už zas v lampách

Anotace: jsou rána když to není ono a když by člověk řekl, že to stojí za... jak muj děda říkával "inu je to laciné" možná opravdu laciná báseň možná o ničem, sápejte, trhejte ale jsem to pořád já

sedím
a míchám ráno s mlhou
jen tak prstem a mizernou cigaretou
koukám jak se vlní prádlo
před tvým oknem
ty líný vlajky tajemství a všednosti
snad skrývaj malou skvrnu páry
malej kousek dechu
(když jak malá holka
nalepená na skle chladíš si čelo )
než ji zas prsty popíšeš
třeba jen číslem nebo velkým E

sedím
popel pode mnou se válí podlahou
jak první sníh když zbloudí k tobě domů
a já líčím jak pytlák prázdnou láhev na slunce
znáš tu past, když můžeš dovnitř a ne ven

sedím
a koukám: podzim je už v lampách
choulí se pod chladnoucím krytem
jak ty leháváš na mym místě když odcházím
za svoje skla, za dřevěný rámy
za stůl bez ubrusu
poslouchat jak ze starejch desek lupe ticho,
navíc nemám chuť