Prinzecna z marcipánu

princezno bílá z marcipánu
proč na prsa tak pevně tiskneš si
květinku zvadlých tulipánů
vždyť víš že ty se nenosí

Stojíš tak krásná a smtuná přeci
tak tedy táží se: Jak je ti?
pod bílým závojem, jak v bílé kleci
a s cizím mužem v obětí

na vršku dortu s bílou stužkou
stojíte spolu, tak usměj se naň
zapomeň život v pultíku pod přepážkou
zahoď ty květiny a podej mu dlaň

spolkni to klišé a neplakej pro štěstí
nemysli na lásku v obalech od žvýkaček
zamávej naposled a utanči v neřesti
vzpomínku bolavou co kreslil kominíček