Déšť
Déšť
Déšť stékající po oknech odnáší
mou samotu,
bojím se že pomalu odkrývá
mou duševní nahotu.
Kapky tříští se o zem,
upadají v svou malou nicotu,
tím odplavují a zároveň skrývají
co je a předtím bylo tu.
Prší a cítím se sama.
Tak sama.
Snad lepší to bude
až díky slunci vzbudím se zrána?
Dál prší. Dál...
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Mno, pěkné, ale máš i lepší básně, ale závidím, že vůbec něco teď napíšeš a jo .. ten symbolismus tam trochu cítím .. jsem zvědav na další .. zatim ahoj Sparkus ..
07.10.2006 13:07:00 | Miro Sparkus
Pěkné použití deště. Je to i vcelku symbolické. V prvním řádku to "odnáší" bych možná strčila na začátek druhého, aby se rytmicky vyrovnal čtvrtému. To samý bych udělala s tím "skrývají". Závěr je zajímavý, snad jen u toho "zrána" bych vynechala to "díky slunci" a úplně poslední "dál". Ale to je jen moje subjektivní cítění. Vcelku hezky zpracované a myšlenka se mi taky líbí.
07.10.2006 09:54:00 | Epona
