Otřesně smutná

Jsou chvíle, kdy je krátká cigareta,
kdy smutek se mi vplétá
pod kůži. To obloha hvězdná
soucitu nezná.

To ze svitu truchlících hvězd,
nad světem bláhových cest,
žal se na mě snáší…
život připadá mi kratší.

V té přesmutné konstelaci
se mé myšlenky ztrácí
v nekonečných tmách,
kde se mění v prach.

Jsou noci krásnější, než těla milenek,
však veselé jsou jen navenek.
V smutku je pravda vidět jasně…
už rozpustil své třásně.

V smutku je pravda ukrytá,
smutek radost neskýtá.