Až teprve teď se dostávám z toho podivného šoku,
mé tělo se stává imunní vůči okolí
Dneska jsem do sebe naposledy nalila litr červeného moku
Slzy oschly a tělo ani moc nebolí
Dvě koleje a jeden vlak stačí
aby se zlomila naděje
slza tváře smáčí
a vy říkáte: "Nic se neděje" ?
Však se přece nic nestalo
Jen je nás o jednoho míň
Na chvíli sněžit přestalo
A plní se smuteční síň
Bílá rakev, spousta květů a hořící svíce
Dneska, kamaráde, stojíme naposledy u tebe
Utichl život, co říci více
Když farář promluví, na srdci zazebe
Nad tvým tělem držíme poslední stráž
na poslední cestu se s tebou za chvíli vydáme
Život ti nevrátí náš srdceryvný pláč
ani věnce..tak už jen vzpomínáme :(
Svítání zahalené
v závoji dobrých víl,
někomu snaží se sebrat
sny ze všech sil.
Proč?
V černém pak závoji
stojíme u hrobu
tiše schouleni.
Pro malou chvilku
vzal nám jiný naději.
Žít!
Mlha tlumí kroky, ne pláč ... (15.5.2006,6.59 h)
...rozumím ti ...
28.10.2006 00:19:00 | WhiteSkull