Anotace: Když duše není, když není snění. Kdo pochopí že není láska, jen láska, jak ji známe? Kdo může říci že zná podstatu slov.
Jsem kamenná studna bez vody.
Jsem jabloň která nerodí.
Jsem slunce které nesvítí.
Jsem srdce které necítí?
Jsem tvůj tichý kolemjdoucí.
Jsem strach nikdy nehynoucí.
Jsem tisíc slov a žádné jiné,
jako čas který stále plyne?
Jsem jak žebrák v dešti jdoucí.
Jsem jak voda neplynoucí.
Jsem jak hvězda spadlá z nebe.
Jsem ten co osud, do rukou bere?
Jsem rána co se nehojí.
Jsem kolo v seklém soukolí.
Jsem vše a při tom vůbec nic.
Jsem myšlenkou bez hranic?
Jsem nepopsaným pomníkem.
Jsem katem a i viníkem.
Jsem bludnou střelou v krajině.
Jsem ten co je teď na vině?
Jsem jen démon bez křídel,
kterého nikdo neviděl!
já nesouhlásím. podle mě to snad ani jinak napsat nešlo. má to spád, náboj a cítění? co více chtít? růžové z nebe? skvěle!!!
30.11.2006 22:03:00 | LitaciLee
Je to hezke,ma to moc krasnou myslenku ale ten wers je takowa moc usedly,dej do toho wic nostalgie..
08.11.2006 13:00:00 | Lucijena
Velmi zdařilé, máš tam dobře volená slova, jen to chtělo si s tím trochu vyhrát a dát tomu drobet lepší formu.
07.11.2006 16:16:00 | Kyle