Medusa

Sedím na břehu řeky Šílenství
a dívám se na svůj odraz na hladině.
Tvář, která se na mě šklebí, není mi neznámá.
Tu z řeky vynoříš se Ty...
Ty, jež po nocích slýchala jsi vyznání lásky tolika mužů.
Ty, jejíž půvab předčil i krásu bohyně.
Ty, která jsi v jediném okamžiku kvůli pýše ztratila celou svoji duši...
a získala nesmrtelnost.
Šílená ve Své samotě promlouváš na mne ve snech.
Vzhlížíš na mne svým slepým pohledem plným bolesti.
A já cítím smutek.
Už vím, proč Rubens zbavil Tě věčného utrpení Tvého.
Tak milována i nenáviděna.
Meduso řecká, i já Tě miluji.