Anotace: Osamělá, melancholická... použila jsem v ní už něco z jiné básničky, psáno ve smutku
Zavřít oči
a dlouze spát,
O všem, co nemůžu,
nechat si zdát.
Chtěla bych býti hvězdou,
na noční nebe odletět,
Chtěla bych daleko býti,
a už Vás nikdy nevidět.
Chtěla bych se protknout mořem,
vlny by zaplavily mé tělo,
Já potopila bych se na dno,
jen takhle by to býti smělo.
A víš, proč se ponořím na dno?
já už nechci vidět světlo,
Jen na kolena upadnout,
a všechno, jen ne nadechnout!
Dech zadržím,
Já to vydržím.
Odvaha mě opouští,
Samota jak na poušti,
Mě stále jenom proklíná,
a černý kruh se zavírá.
Oddělená prokletím,
a nikdo kdo mi pomoci,
A na náhrobku napsáno,
To je ta, jež žila v bezmoci.
Zavírám oči,
vím, že se neubráním,
Zavírám oči,
vím, že se nezachráním.
Trochu tmavé, ale mě se to líbilo. Nevím jestli si to psala v rozpoložení o kterém píšeš, ale doufám, že ne. Jinak je to dosti pocitové. Narazil sem tam asi jenom na jednu částečku, která mi nesedla, ale to je jenom moje prokletí. Moc pěkné.
27.11.2006 19:45:00 | Alucard