Anotace: zas jedna pocitovka... nic víc, nic míň
Věci jsou nezměrné,
Nemůžu, proč nemůžu je uchopit
A srdce nevěrné,
Nemůžu, proč nemůžu ho utopit.
Pocity nekonečné
A srdce zbytečné
Stále tluče na prahu všech bezcestí
Jediné slovo má milion bolestí
Dál roste bezmoc má
Nemůžu, proč nemůžu ji zahodit
Na srdce padne tma
Neb neumím než všemu kolem škodit.
Moc se mi líbila. Někdy si připadám jak porotce v sou-
těžní hře: Česko hledá superstar.
14.01.2007 12:43:00 | jehlaspichlas
To je v pořádku, naopak jsem ti dost vděčná, za pozornost, snahu a rady. Já osobně bych spíš změnila až ten poslední řádek "neb neumím...", ten mi tam moc nesedne. Kdyby tě cokoli napadlo k tomu, budu ráda. Dík.
09.12.2006 13:22:00 | Julie Park Rock
a na srdce mé teď padá tma...například....nebo alespoň nějak podobně bych to třeba upravila. Ovšem pochopím, když se na mě budeš teď zlobit, když se ti snažím to překopat...
07.12.2006 14:04:00 | Lisa Kloboučková
Díky. Bohužel, ať přemýšlím, jak přemýšlím, ten konec nijak doupravit nemůžu... nejde to. Neumím.
22.11.2006 18:17:00 | Julie Park Rock
nemohu jinak než s dámou pikovou souhlasit. Škoda toho konce pro tak pěkné dílko. :-)
22.11.2006 17:54:00 | nonchalant
jediné slovo má milion bolestí....tak to hodně dobře znám..tahle báseň je opravdu moc dobrá. Doslova z ní křičí pocity...beznaděj??
19.11.2006 16:47:00 | Rozárenka
Díky. Máš pravdu, ten konec by chtěl doladit, ale zoufale jsem na nic nepřišla.
19.11.2006 15:46:00 | Julie Park Rock
to je skutečně dobré, v poslední sloce bych přihodila nějaké to vycpávkové slovíčko ...tzn. přivlastňovací zájmeno...protože mi tam chybí do ratmu, ale jinak je to gut!úplně vystihuje tu bolest
19.11.2006 15:37:00 | Lisa Kloboučková