Medvídek

Anotace: vzpomínky mohou být v naši mysli ukryté v nejrůznějších podobách a s některými věcmi prostě nikdo nic neudělá...

Starý a vypelichaný
medvídek plyšový
potichu odpočívá
v malém, tmavém pokoji.

Sedí v rohu u krbu,
tam už dlouho on je,
má tam své místečko,
spinká, oddechuje.

Kožíšek ošuntělý,
zašedlá očička,
teď je tu medvídek,
byla tu holčička...

Však další medvídci,
noví i staří, jsou vedle v pokoji,
slunném a světlém,
méďa vypelichaný tiše jim závidí...