chybíš mi a čas to nezahojí
svírám ruku tvoji
tak jako tenkrát
když jsme byli svoji
jen na tu chvilku křehkou
vzali nám..
ode všeho klíče
noty smíchu
návod k hříchu
každý sám
ve své kleci
dopil číši
tak se podepíši
k rozumu zavážu
k slepé víře
a co je přání
zvěčním na papíře
chybíš v mém moři
vlno hebká
zpěněná touho
co se lámeš
kapko křehká
chybíš mi dlouhovlasá paní
tvůj úsměv
dotýkání
to věčné pospíchání
procitání
a naše stopy
deštěm smyty
facka z reality
Chybíš
ses ňák rozjel, moc plodnej... nestačím to v práci číst, musím taky trochu kapitalisticky dělat, hernajs...:)
21.06.2012 14:29:46 | Aťan
Naštěstí mě skrouhli na dvě díla denně. .jinak bych ani nepříbržďoval..nechal jsem se naočkovat
Literární vakcínou..moje pojišťovna hradí...:-D
21.06.2012 14:39:03 | poeta