Věrná,jen duší umím býti,
tělo mé,však velmi snadno podlehne!
Vždy s Tebou v "duchu" budu,
jen lásku,jenž chtěl bys mít po svém způsobu,
ti já zřejmě nikdy neukážu.
Takovou,jenž mě znáš doposud,
nevěrnou,zlou,ale i přesto milujíci(občas i hodnou)
tou já budu,v tomhle se změnit neumím,
takovou mě stvořil kdo?snad ne pán!!!
Jak moc souží mě vlastnosti,
kteréž doprovázejí mou osobu,
a nazývají se-špatné!
Změnit se,přála bych si,
jen....já...slzy polykám,
dlaně v pěsti svírám,
z nenávisti k sobě samé!
Mrzí mě to...
snadno podlehnu chtíči,tělo mrská sebou
díky nekontrolovatelné vášni,
né já to asi nedokážu!
V osamělé noci,
peru se svým svědomím,
zavírám oči,
ptám se-Odpustíš mi?
Určitě by se na této básni dalo mnohé zkritizovat; jen kdyby nebyla tak vážná a naléhavá, podle mě i dost upřímná, kdekdo se v ní může najít a najít se v ní dá i kousek útěchy ve smyslu "nejsem v tom sama/sám/". Možná že i pro Tebe bylo - alespoň trochu - útěchou ji psát, není-liž pravda?
Z výše uvedených důvodů si dovolím dáti ST a zdržeti se komentářů.
KŠ
;-)
.
09.08.2012 21:40:11 | Kropydlína Škopounová