Umírám ve tvém stínu

Anotace: 9.7.2012

Sbírka: Je mi ctí, že Vám můžu tykat, pane kocoure

Umírám ve tvém stínu
kovadlinou přemožen
druh muže jsi
co potmě si na krk zbraň pověsí.

Tvé rty mě bolí na mých
pravý dech lásky odvál pryč
ani chtíč už z těl nám nesálá
já uléhám sama ospalá.

Do naha svlečeny city
bity jsou pravdou bolavou
dálavou sama bez tebe budu kráčet
doprovázena chvíli tichým pláčem.

Malichernosti a roztodivné věci řídí tvé kroky
roky ti přibarví víc šedých vlasů
času se směju a sama vím
že se lásky k tobě nezbavím.

Je trvalá a věrná
žel černá s každou tou
minutou co s tebou trávím
dávím se svým žalem.
Sálem nahá a prostovlasá proběhnu
snad tím v tobě možná citem hnu.

Ty přijdeš a zjevíš lásku ke mně
jemně dojemně mě podržíš v náručí
naučíš mě tolerovat chyby druhých
vykvetou záhony pivoněk rudých.

Kdyby má láska byla zhmotněná
že tě má by zpívala vstříc světlému dni
posledním by byla tónem v písni
kdy duše podléhá nádherné tísni.

Ukončili jsme to navždycky
a ty se svou zlobou obcuješ
odpluješ tam kde není místo
pro moji lásku věrnou a čistou.

Emoce zvečera zjitřené
nepřede již tvá hruď na mé
klameš mne a klameš sebe
tím že v žití nechceš zažít nebe.