V sevření čtyř stěn APOCALYPSA

V sametu závěsů severák se vzpíná,
ukrutnou silou svírá staré okenice
skrz fresky stropů voda lačně vzlíná
dopadá na zem, na šváby, na štěnice.

Vichr rozbíjí skla oken - zvrhává láhve
unáší partitury v nepravidelných kruzích.
Z obrazu na stěně útrpně hledí Jahve
ruce vzpíná, aby pominuly tyto hrůzy.

A vichr rázem ustal, vše strnulo v tmách.
Jistou dobu obraz místnosti se nemění.
Těžce, celou věčnost, snáší se mdlý prach,
v chladivém, mělkém, měsíčním prameni.