za noci

oproti včerejší noci
dnešní den postrádá
moment překvapení
cestu po kamení
až do těch míst
kde jsme byli sami
jen tma a oči tvé
a ruce znalé
všech těch míst
co pod oděvem skryté
i území jenž zatím nedobité
a plno něžných chvil
můj pláč
ten co k rozkoši se hodí
i horko v tepnách
z něhož chtíč se rodí
bezmocný

jen měsíc putoval
po oblých cestách svého bytí
my pod ním
kdesi dole skryti
spolu v náručích
ve víru zapomnění
dávných her
touze po mazlení
v bezčasí

oproti včerejší noci
součty mi nevychází
snad
že tvá vůně náhle schází
vlídný stín

co vtiskls včera

do mě

do slabin