Poznávám. Miluji.
Následně nenávidím.
Za ta svá trápení velmi se stydím.
Jurský prak, Fatamorgana,
Říše divů, Svatá brána…
To všechno jsi a já jsem sama.
Opět sama zůstávám,
Sobě i dalším ubližuji,
V sobě lásku nechávám
Na úroveň se povyšuji..
Na úroveň bezpráví
I na úroveň moci,
Sedlám hřebce,
Královna jsem
Bájná této noci.
Když opouštím Tě,
Srdce bolí.
Solím zbytečně
Tou solí,
Kterou hodně dobře znáš –
Proč to dělám
Se neptáš…
Já vím.
Já se znám.
Nikdo se mnou nevydrží.
Nikdo šťastný nebude
S citlivou, slzavou strží.
Ne, nelituju se,
Mám chyby,
Nejím špek
Nejím tuk rybí,
Jsem závislá –
Vše vztahům dávám,
Sama na sebe
Síť spřádám.
Opuštěná
Malá
Žena –
Jsem –
A sebou odvržená.
Neodvrhuj se.. těch zklamání ještě bude :).. to se tak říká že.. a třeba už nebude žádný :) pěkná básnička
24.01.2007 15:19:00 | Zamilovaná do nezamilované doby
nádhera Amazonko, píšeš procítěně, tak nějak osobitě, po svém, pravdivě,...
24.01.2007 08:58:00 | Jarky
Neodvrhuj se. Už jen proto, že je z tebe cítit něco, co přitahuje. Takže - přitahuj se :-)
24.01.2007 08:51:00 | smudlinek