Malý chlapeček zase měl vlasy

Anotace: Hrozné znásilnění Kainarovy básně. Ale nemůžu si pomoci... Však nevykládejte si to špatně, je to má pocta Josefu Kainarovi!

Malý chlapeček, zase má vlasy
a znovu ho nechali k holiči zavolat,
dnes však mu nebudou kadeře padat asi,
k zemi mu bude hlava padat, z holiče je kat.

Z železné židle dřevěný je špalek,
dnes do hrobu nepadají růže, ale těla.
Jak chutná mír, to pozná se až za válek
a všude kolem pleskaly masa o zem, hrozivě zněla.

V místnosti beze skel lidé se dívají,
lidé se dívají smutně, jen tak, pro výstrahu.
Každý od každého je cizí, žádní se neznají,
nový řád světa, nový řád světa je na prahu.

Tlustý pán v pohovce sleduje bedničku,
jako když slunce dívá se na naši zem.
Možná chtěl by pomoci, ale jen mačká jedničku,
je mu to lhostejné, sám sebou ošizen.

Pak dřevorubec přichází, v kapuci červené,
v té barvě, která naposled chlapečka pohltí
a pak jen navždy zůstane v pozici neměnné,

už mu to skončilo.