Jsem slunce které zapadá
kytička co uvadá,
suchý pán strom
opuštěný v poli
a tolik to bolí,
když jsi na to sám.
Jsem vítr který nefouká
ohýnek co uhasíná,
bolest co se připomíná
a vůbec se nestydí.
Mám strach co nikdo nevidí.
Umírám!!
To slunce které zapadá,
zas jednou vyjít musí,
a kytička co uvadá,
pro záchranu semínko si nosí.
Ta jiskřička co ještě zbývá,
snad lehký vánek rozfouká,
pro trochu radosti do života,
a bolest stáhne do kouta.
Já vím . . život by mohl být krásný. Ahojky Bobi
28.07.2014 08:03:19 | bobi bobie