Strach...

Strach...

Anotace: Tak tuhle básničku jsem napsala když jsem nebyla zrovna moc happy a poslouchala jsem depresivní písničky...

Běžíš po mostě,
nevíš před čím utíkáš.
Strach v tobě roste,
dech sotva popadáš...

Slzy po tváři ti těčou,
třeba už ho neuvidíš...
cítíš jak hlavu ti sečou,
tajemství však neprozradíš.

Proč neodvážíš se otočit?
Nechceš vědět z čeho máš strach?
Chceš jen jeho oči spatřit,
máš nad hlavou temný mrak...

Srdce ti buší,
kapky teště padají.
Mraky něco tuší,
pomoc ti hledají.

Tu se roztáhne obloha,
slunce rozzáří zemi.
V tvému srdci zavládne pohoda,
odpověď ti dají stromy...

to před čím utíkáš
je strach tvůj.
Do očí se mu nepodíváš,
tak už konečně stůj...
Autor Veliký úsměv, 28.01.2007
Přečteno 311x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

první sloka opět fantastická

06.03.2007 18:21:00 | Zamilovaná do nezamilované doby

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí