Petr Pan
Petr Pan
Anotace: ne všechny příběhy končej dobře. Ty pravdivý čekaj na pokračování, ale jen málokdy se dočkaj
já ho viděla!
klečel u mojí postele...
snad neplakal?
ten co nechtěl nikdy vyrůst
Petr Pan
měl v očích jen málo štěstí
tam kde dřív choulila se
ta nezkrotná touha
po nekonečnu...
vzala jsem ho za ruce
chvěly se v dospělých kompromisech
prokřehlé červnovou nocí
a bylo v nich jen málo dětské duše
tam kde dřív usínala
Petrova Zvoněnka,
ta malá průvodkyně
po dětských snech
...na Zemi-nezemi padá prach...
už nemluvil o zázracích
zlomeným hlasem
kde bylo jen málo pýchy
jak dřív když ještě
věřil na víly
...
a pak odešel
utopen v nejsmutnějších pohledech
poměnkový vůně
už nechodil poslouchat pohádky
o skleněných střevíčcích
zůstal jen jeho stín
pro něj si nikdy už nepřišel
tak jsem mu ustlala
ve svým srdci
a teď čekám
třeba se pro něj jednou vrátí!
Komentáře (12)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk19.05.2007 11:00:00 Duerre
je to úplne fenomenálna básnička!:-)
všetky tvoje sú dobré, ale táto ma zatiaľ asi najviac vzala.....
aj ja rada uvažujem o Petrovi Panovi....a ako je to s ním vlastne dnes
28.04.2007 17:04:00 Barbara Smílová
četla jsem to jedním dechem...a jelikož Petr Pan kdysi taky stál u mé postele a taky jsem zkusila létat,jelikož je to má nejoblíbenější kniha, jelikož J.M. Barrie, musel být neobyčejný člověk a jelikož věřím na Nezemi, tak tohle...tohle bylo něco kouzelného :-)
19.02.2007 21:01:00 EsmE
jak jsem to dočetla, někde ve výmolu mé hlavy se zezadu ozvalo "dojemné"... ale to by byla urážka, líbí se mi to! ;-))
07.02.2007 19:24:00 uživatel smazán
tak nějak...skleněný střevíček?bizardní představa...jednou špatně šlápneš...a je to!..dospělý kompromisy, jo. Je to hrozně smutná báseň...víc než ty ostatní, i když...vlastně jen o trochu...měj se hezky!
30.01.2007 16:10:00 Favi
Bylo to tak...
Když pak usnuli všichni ti tvorečkové a všechny ty květinky se schoulily do sebe, aby mohli snít o svých kompromisech, ona se probudila...Ona nepotřebovala snít. Uměla totiž svůj sen žít... Ona byla ten sen,který se probouzel když vycházel měsíc a hvězdy si protíraly oči...:) Podívala se na ně a ony se usmály. ,,Ahoj hvězdičky" řekla ta nejkrásnější květinka z celé té louky v zemi-nezemi..A hvězdy? Jestě víc se rozsvítily...celá louka utichla a rozezněla se krásná hudba.Krásná pomalá pohádková hudba , do které jen sem tam ťukl klavír... Nebe už nebylo jen nebe...jakoby se nadechlo vůní z kvítků té květinky, nejkrásnější z celé té kouzelné země...Nikdo nevěděl jak se jmenovala...Jen se tak šeptalo, že prý se jmenuje Rozárenka..:) Ale kdo ví...je to příběh plný tajemství...:)
30.01.2007 13:56:00 Pavel Kotrba
s tím nickem jen nápad:o) upadám po jménech prvně kozííí potom pavel a pak už nebudu vůbec
30.01.2007 13:22:00 Radek Holomčík
Ještě se mi nestalo, abych se po přečtení anotace tak moc zamyslel, tak jako se tomu stalo nyní.
To i člověka zamrzí, že něco takového neřekl on sám... :-)
30.01.2007 13:08:00 Marcella
... možná svádí boj ... a Ty v něm budeš stát na první příčce jeho žebříčku ...
30.01.2007 13:04:00 G.P.
Možná už stojí ve stínu a jen ho nevidíš...možná jen trochu zmužněl...možná má trochu jinou tvář...
Návštěvnost
