Elegie východu slunce

Hledě do noční bouře
jak chrlič odsouzený k věčné samotě
Hloupý prorok snaže rozhodnout se moudře
co počít si se sebou v nespravedlivém světě

Přerušen až prolitím krve na obzoru
krve Boha i anděla naděje.
To Slunce, spánku vrah, se staví do pozoru
zlostně se mi do unavených očí směje.