Elegie východu slunce
Hledě do noční bouře
jak chrlič odsouzený k věčné samotě
Hloupý prorok snaže rozhodnout se moudře
co počít si se sebou v nespravedlivém světě
Přerušen až prolitím krve na obzoru
krve Boha i anděla naděje.
To Slunce, spánku vrah, se staví do pozoru
zlostně se mi do unavených očí směje.
Přečteno 308x
Tipy 2
Poslední tipující: lechienandaluz, Jort
Komentáře (2)
Komentujících (2)