Nesl jsem kříž dál, než jiní by mohli;
já vzpřímeně stál, když jiní hřbet ohli.
Byl jsem ten pes, který kouše i štěká,
však naději poslední mi odnesla řeka.
Cizí, má krev zasychá na sedřené líci;
dřív stále bdělý, dnes věčně spící.
Ve tmě jen záblesky tesáků vlčích
a vyhaslé černo po plamenech v očích.
Naposled hryznout chci stejně jak prve,
v žalu i radosti umírat... s příchutí krve...
A mi se líbí tahle a hned ta první strofa... :)
05.10.2016 22:18:27 | Philogyny1
Děkuji mnohokrát, plavovlásko :)
07.10.2016 21:57:36 | Oxík