Ticha selest nese se pokojem,
hlucna samota dere se ven.
V hlave mi dozniva jeste Tvuj hlas,
zretelne ztraci se dnesnim kontextem.
Hodiny tikaji se stoickou presnosti,
jsou nemym svedkem... Proc?
Dam svoji tvar na polstar
a snad...
Do rana se rozplyne.