Ivane...

 

Chodím tvými ulicemi, Ivane.

Stavím tam, kde bál ses stát,

kde plakal si,

kde stíral pot

a bláto z obnošených bot.

A přišel o rozum.

 

Chci více slov, Ivane,

chci více rýmů

a víc zákoutí města.

Krátká je ta cesta

kterou píšou řádky

tvých vzpomínek.

 

Už jsou to týdny, Ivane

a mně stále zní

v hlavě tvůj smích.

Marnivý je hřích

kráčet v tvých stopách.

 

Taky se zblázním, Ivane,

jsem cizincem ve tvém městě.

Protože mi na tvé cestě

pachuť Blatného, Apollinairova vína

umírá na rtech.