Odpouštím, snad i Ty odpustíš tatínku.

Anotace: Jelikož jsme se rozešli v né dobrém stavu. A strašně mě to trápí. Přečetla jsem si pár věcí, jak pustit svého drahého do světla. Odpustit mu a aby odpustil i on mě... Snad mu budiž lehká zem.

***

Stejně se ptám a ptát se budu,

jestli Tě nic nebolelo,

... mám teď mnoho bolu.

Jestli teď v posmrtném životě žiješ,

tak jak se píše,

tak,

jak se říká.

Zda při mne budeš stát až budu potřebovat.

Odpustil si? Nebo zlobu na mne máš?

A co světlo?

Tam na kraji u pole..

Tam Ti jednou světlo vysvitne.

Věřím a pláču, věřím a odpouštím...

Odpusť i Ty mě, drahocený tatínku.

Pak zimní krajina, Ti do světla pomůže.

**