Ledová královna
Ledová královna
Anotace: ...a její zrcadlo
Odrazy všech mých všedních radostí
Mají nádech zlosti.
Svět je jen směs malého, bezvýznamného ticha.
Tuším, že mi do očí vniklo pár střepů
Snad ze zrcadla ledové královny.
Nekonečné šedosti právě s tím tichem.
Směje se otravným, otravným smíchem.
V očích si ty střepy stále hledám
Vidím sto tváří a jen pár z nich jsem já.
Udělám to sama - protože prý - jak se zdá
V mém odraze se nikdo než já lépe nevyzná.
Střep za střepem pomalu vybírám,
Svírám v dlani pinzetu a tahám je ven,
Ven na světlo dne, ven, ven.
A krvavé otisky na nich se lesknou,
Když zlehka cinkají a do misky padají,
Ty ostré zvuky pokoj mi nedají.
Ten jeden, největší, snad bolí nejvíc.
I tak jej vyrvu ven,
Jsem jako kouzelník.
Nacházím stále víc a víc, a je tam vše.
A když jsem hotová,
Nezůstane vůbec nic.
Jen sto střepů a trocha krve,
Daleko více než napoprvé.
Většina ledu z vlastních žil,
Dřív nebo později roztaje.
Odrazy všech mých všedních radostí,
Měly nádech zlosti.
Svět byl jen směs malé, bezvýznamné šedosti s tichem.
A ledová královna se vzdala svého smíchu.
Rozložená na sto střepů leží,
v tom malém, bezvýznamném tichu.
Autor The Bell Jar Girl, 07.01.2017
Přečteno 305x
Tipy 2
Poslední tipující: jitka.svobodova
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.