V poklidu si vegetím ve svém světě,
Někdo buší na dveře.
Hej! Běžte, otevřete!
Tebe já znám!
Jsi vymahač dluhů,
Můžeš zas jít chlastat,
Tu vzpomínku Ti nedám.
Au!
Pomůžeš mi vstát?
Nebo najít žebra?
Tohle je malý svět 2+1
(nová přístavba),
To nebude dlouho trvat.
Zvýšily se úroky?
To asi v hlavě ty kulky.
Hele! Prolítly lebkou,
Kam myslíš, že se dostanou?
Tu vzpomínku Ti nevydám,
Je jediná,
Je to moje rodina,
Znič mě,
Ona bude dál
S rouškou tajemna
A krásou nedosažitelnosti
věky proplouvat
a i pod zemí mě hř…
... kdysi se mi stalo, ... že strachem .... a nedůvěrou v sebe ...
jsem se uzavřel do svého světa ....
... abych po létech vykoukl ... a s údivem zjistil že všude kolem mě ...
.... se rozprostírá ...
také můj svět ...
14.03.2007 14:33:00 | HarryHH
i mým...hlavně mým...já budu tak šťastná, že se ke mně neodváží přiblížit:-)
22.02.2007 16:11:00 | fuu
Tolik smutku... tolik dluhů? Tomu nevěřím, Ty ještě nemůžeš být zadlužená... Pošlu k Tobě šaška s rolničkami, ten už si s vymahači poradí, namaluje jim obrovskou usměvavou pusu od ucha k uchu... aby se lidi už nemuseli bát a z hlavy jim vyžene nesmysly o dluzích svým smíchem... nebo i Tvým? ;-)
22.02.2007 13:46:00 | Levandule