Smrt

Je jedinou jistotou.

Je jedinou radostí.



Kam se poděla láska za hmotou?



Je schovaná,

skřivená šíleností.



Strach nad uhnutím tlukotu srdce

nutí nás se třást.




Směr cesty změní rána tak prudce,

že světlo naděje musíš si krást.



Nemáš nic.

Jen duši daruješ.





Dýchaš pro ni,

aby voda mohla téct.



Trháš se na kusy,

protože miluješ.



Chceš smysl života na svých rukou nést.



Poslední vteřina rozsvítí tvůj svět.

Na ústech peřina,

křičíš: " KONEC!"

Už musím dál jet..



Slyšíš?? To nejsou hodiny.



To kapou slzy celé tvé rodiny..