Anotace: Bez pochopení není naděje,že zmizí deprese..........A nejde někdy chápat něčí pocity........
Na rtech mi zůstaly po ránu
Jen kapky rosy
A smáčený den
Ve kterém i slunce prosí
O pár svých teplých paprsků
Co může položit lidem jen na ruku
Na ruku a možná do vlasů
Vložit nám den a noc
Ze kterých už jen krůček
Je to pro krásu
Co zbyla na křídlech motýlů
I když vlastně není ji tu už moc
Pro krásu stavíme jen cesty z popela
Od shořených měst
Ty lemují kříže a květy bez vůně
S nadějí, která shořela
Ve větru co potom ztratil se v koruně
Snů...
D9lko dosti smutné, zvláště teď víc pro mně, když je mi pod psa. Znám deprese, vím, jaké to je, vím, jak chutná bolest, samota, vztek, prázdno, stín, chlad ... člověk si řekne, že by to už nikdy nechtěl zažít. Ale někdy mám pocit, že čím víc se člověk snaží, tím spíše to snad přivolá ...
15.04.2007 16:19:00 | NikitaNikaT.
Možná ty sny
jdou naproti
nám, našim dlaním...
možná napomohou
rozkvétání
květů voňavých,
když je, jak umíš,
láskou pohladíš...
úsměvem zahřeješ...
tak
už se usměješ?
:o)
Ráda tě tady vidím... moc ráda...
01.03.2007 13:41:00 | Cecilka