SVÍTÁNÍ

Už svítá,
A má mysl, s bolestí vzpomíná.
Na čas kdy jsem ti byl nejblíž.
V místnosti kde pomoc byla potřeba náhle.
V čase kdy vítány byl jsem v tvé přítomnosti.

Jen těžko lze se bránit bolesti.
Bolesti při pohledu na vycházející slunce.
Jen těžko jde nemyslet,
Nemyslet na ty krušné chvíle, plné smutku a pláče.
Na chvíle strávené s tebou v objetí.

Vzpomínám rád,
no však ne na časy dávno minulé.
Otevírají se mi rány sto let staré.
Vrací se bolest.
Bolest která je pohřbena hluboko ve mně.