Anotace: Po dlouhé době jsem se jen tak rozhodla něco napsat.
Je to tak dávno,
co štětce malovaly.
Moře času uplynulo,
od chvíle, kdy prsty psaly.
Uši naslouchaly
tichým zvukům okolo.
Oči viděly,
vše, co se pohnulo.
Zdá se to být jako včera,
ta minulost dnešního večera.
Jeví se to jako budoucnost,
smutná přítomnost.
Unavené rysy
na tváři ztvrdly.
Nic se nepohnulo
a do rakve jest uloženo.
to "jen tak se rozhodla" v anotaci vysvětluje proč básnička vyšla tak nekonkrétní, vágně ve smyslu no jo, žiju a čas plyne. Poslední řádek ve snaze přinést aspon náznak pointy se neujal.
Spokojené rozhodnutí nestačí, zajeď pořádně do hloubky duše.
21.07.2019 11:51:57 | Karel Koryntka
jo jo-v letošním horku se hledá pramínek živé vody obtížně asi jako vyhlížet
v pusto sadu něžně se zaoblující pláňata...:-( ale hlavu vzhůru-vždyť přece
od plamínku naší svíce světla-starostlivě odháníme tajemnou můru, aby si křidélka svá vzácná nepřipekla :-D
20.07.2019 23:25:41 | Frr