Ne, nemusíš se o mě bát,
když sedám v noci za volant,
když otáčím klíč
a ujíždím pryč.
Zaradím, pak plný plyn,
když dohání mě stín
životabídy mojí
stojíme ve své zbroji
každý na své čáře
každý ve své káře.
Jednou to bude naposled
Ozve se tři, dva, jedna, teď!
Pak budu jezdit na nebi
a učit řídit anděly.
"Nemusíš... ale můžeš" je dobrý přístup jak nikoho do ničeho netlačit. Líbí se mi to
23.08.2019 17:22:17 | Avola
Většinou ty básně vycházející z pocitu "hele já jsem tady" vyjdou podobně. Na druhé straně o čem jiném má básník psát, žádný jiný materiál není tak naléhavý a nezná ho tak dobře.
23.08.2019 12:43:52 | Karel Koryntka