Havraní Dítě

Anotace: smutná básen o smrti

Havraní Dítě

Sedí dítě na palouku,

nemá otce nema matku.

Domov mu vzal černy prach,

když se oběvil ten vrah.

 

Byl jsem na dvorku,

když jsem uviděl umírat svou vlastní matku,

slzy mi do očích šly

ale nic dělaat nemohly.

 

Otec se nás snažil chránit vším

ale nepovedlo se mu to vždyt´to vím.

Vrah se n mě obrátil

a na dvůr vkročil.

 

Strach mě objal z obou stran 

nademnou bylo hejno vran.

Vrah vztáhl ruku a vrány se snesly 

neboh dítě k nebesům vznesly.

 

Dítě se probudí ze zleho spánku

ovane ho trochu chladného vánku.

Uvidí matku a otce 

chytne je za ruce.

 

A kam poletí?

To už podle mě dávno vědí.

Domov je tam kde je rodina

a vrah je slupl jako malina.

 

Ano vrah byl kanibal

a také toho mockrát litoval.

Ve vězení udělal nevratný tah

a ted´ padá pod zem kde vidí jen prach.