Ticho I

Ticho I

zámecká zahrada s vypíchnutým okem kašny

z níž trčí už tři století

zalomená socha ženy…

 

ocitl ses tu až příliš naráz

vyčítavě se díváš na nohy

jako by to nebyl sen o posledním dni

co tě sem přivedl

 

v této přimhouřené zahradě

i když z ní už stačili vyvézt 

bezpečné teplo spadeného listí

zimuje nesmírný ježek

lidského osamění

 

a tys ho vyrušil…

 

náhle a poznenáhlu

ticho se vsouvá do ticha

prastaré vločky z úkrytu ustrašeně vstupují na zemi

budou se klást na dno vypuštěného pohledu

dokud neprozřeš

Autor Péter T., 23.07.2020
Přečteno 225x
Tipy 8
Poslední tipující: Marten, Hledající, Clay, Donne, Frr
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Děkuju moc, asi jo.. Původně byl ten verš pokusem o vyjádření napětí okamžiku, jakéhosi zvratu ve vnímání času. Ale jsem rád, že jste to vypíchli, díky:)

24.07.2020 10:44:16 | Péter T.

Až na ten obrat "náhle a poznenáhlu" se mi to líbí.
Máš tam zajímavá spojení a asociace, už ten samotný začátek láká k přečtení.

23.07.2020 12:59:02 | Schíza

Ano-zcela souhlasím... /slůvko "náhle" bych též vynechal/ jinak mi přijde, že je Tvůj text obdivuhodně vyjádřenou analogií nostalgie Samoty
**ST* :-D*

23.07.2020 14:27:42 | Frr

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí