Cosi se z mých hlubin noří
velryba to nebude
to něco totiž samohoří
již brzy z něj nic nezbude.
Vzplála bolest z popela
jak láska tvého mladí
tak stejně rychle zemřela
neb padla do bezvládí.
Povstaneš zas z popela
a dás se v nový let,
snad ta bolest zemřela
a k nohám složila Ti svět...
17.11.2020 22:58:13 | Emily Říhová
Krásný náhled do oceánu duše. TIP.
13.11.2020 10:50:59 | Koala
Děkuji ti, Koalko :).
14.11.2020 00:11:17 | Rozmarýna
... snad proto ...
... aby novou cestou mohla pak jít ...
11.11.2020 10:11:53 | Marcella
Uvidíme, třeba se přeci jen vydám jinudy, o něco schůdnějším terénem... Díky za komentář i zastavení.
14.11.2020 00:09:40 | Rozmarýna
Jéé, to se mi líbí*
11.11.2020 03:51:38 | šerý
Jéé, tak to jsem skutečně poctěna, děkuji velice!
14.11.2020 00:07:52 | Rozmarýna
inu do širší duše člověk klidně pustí veškeré cizí vlivy ale do té vnitřní málokdy...
11.11.2020 03:23:15 | enigman
Ano, skutečně si k tělu pustíme jen málokoho... Děkuji ti za pěknou myšlenku i zastavení.
14.11.2020 00:06:06 | Rozmarýna
Někdy je cesta z bolesti dlouhá..
každý krok už dobře známe.
Duše do bezvládí padá ..
zkouší nás život...stále. ;)
10.11.2020 20:12:12 | jenommarie
Děkuji ti za krásný komentář, Maruško. Pravda, život nás stále zkouší - ale to by nebyl život, aby nám na naší cestě nestavěl překážky k překonání, že ano :).
14.11.2020 00:01:04 | Rozmarýna