Žal

Anotace: Jedná se o druhou báseň, kterou jsem napsal. Zřejme jsem v sobě objevil jistou formu automatickeho psani.

Žal

Ve svých snech utápíme svůj žal,
kolikrát ni nevíme, kde on se vzal.
Řval, ječel, halekal a křičel,
nikdo z nás nechce by jen přišel.

Uvnitř sebe snažíme se ho utišit
a srdce své láskou prosvětlit.
Nenechat se žalem otrávit,
životy naše světlem ozářit.

Ušetřit duši svou téměř nevinnou,
jedoucí dlouhou tmou.
Tmou bez vidiny konce,
v hlavě slyšíme bít zvonce.

Žal a trýzeň derou se zpátky,
míříme duší do oprátky.
Žal je zpět a blízko,
ve svých snech sníme příliš nízko.

Za svými sny měli bychom si jít
a né se žalem trápit.
Snít můžeme o čemkoliv,
rovněž kdykoliv a kdekoliv.

Snad každý po cestě do práce,
sní o tom, jak peníze z ní bude utrácet.
Toto snění neporazí žal,
tohle nám už dávno vzal.

Žalem dál utápí se naše srdce,
plave v nikdy nekončící řece.
Však vím, jak ho porazit.
Lásku, krásu, harmonii a drobné detaily do života navrátit.

Zkusme se někdy také zastavit,
naší duši klid navrátit.
Ona potřebuje užívat si jen,
proudu času a nás v něm.

Život plyne nám mezi prsty,
za chvíli dojdou i záchranné vesty.
V řekách žalu na lodích svých se plavíme,
snad aspoň jednou a napořád se toho zbavíme.

Zbavíme se neustálé tmy,
zachráníme naše osudy.
Srdce své rozjasníme
a krásou zaplavíme.

Dost již bylo žalu,
zapomeňme a nechme ho tam vzadu.
Vzadu v zapomnění,
tam začíná teprve naše snění.

Po tom všem příjde uvědomění,
co naše srdce a duše změní.
Změní nás to natolik,
že každý bude se chtít, tím otrávit.