Poslední Fénixův let

Ležím sama

mezi krátery sopek

Doznívají ve mně otřesy výbuchu

Ani jediný dotek

jediný milosrdný dotek

nebyl mi souzen

Vysíleně lapám po vzduchu

a po svobodě a po souznění...



Ležím sama

mezi krátery sopek

Zhmotnělá nicota je můj společník

Nikdo kdo by mi na pomoc spěchal

Všude kolem je popel

A já jsem taky popel

Můj osud mě shořet nechal

Už tolikrát...



Ležím sama

mezi krátery sopek

A i když mnou cloumá strach

chci zase vzlétnout

Už stokrát jsem vzlétla

Však příliš těžký je prach

usadil se na křídlech i v duši

Můj život je vrah...



Ležím sama

mezi krátery sopek

Jsem vyhaslejší než ony

oheň ve mně neplane ani nedoutná

jen mrtvý popel se sype

V dálce slyším zvony

To zvoní pro Fénixe ve mně

došly mu síly...



Už nadobro



(10.12.2010)