Duše bloudí tmou,
nenalézá konce,
k temnotě mě zvou,
tiché známé zvonce.
Zvony tichem zvoní,
pustá prázdná pláň,
oči mé slzy roní,
jsem jak zraněná laň.
Šíp srdce protnul mi,
všude tíseň, stesk,
film života skončil mi,
zbyl jen prázdný lesk.
Bolest je pro nás důkazem, že sami žijeme, cítíme, jsme. I poraněná laň jednoho dne znovu vstane, a rána po šípu v srdci sroste. Samozřejmě jizvy zůstanou navždy, pro připomínku, jak silní sami jsme. A také navždy zůstanou vzpomínky. Jen často dlouho trvá, než přijde smíření a klid...
26.01.2021 20:03:14 | Ane
Bolest..kterou těžko zhojíme.* těžké zvládnout.
23.01.2021 18:21:41 | jenommarie
Vzpomínky bolí,blednou,vrací nás lety
dokážou i těšit, rozkvést v usměvavé rety
bez stezku bychom nebyly úplní
ale je fajn vzpomínat na to dobrý
22.01.2021 20:44:14 | Clown