Hrdlem zkušenýho hysterika
pohrdám každým pórem
usuším vlasy
utopeným představám
můžeš se jim opět vysmát
budou ale u toho vypadat
sakra dobře
Vyzvracím grafity
na zeď svého nářku
potáhneš cestou
nadstandardních vytáček
zahleděná do odrazu svého stínu
co s tebou stále zůstává
stejně jako já