Na hranici šera

prášky leží v řadě na stole
zase stavím z pilul hrady
nyní vlastní život skončím
říkám pořád teď a tady

dlouze buší srdce nežli
znovu vztekem máchne ruka
„jen ať v zem se vsáknou” křičím
ale dále leží moje muka

dennodenně bez výjimky
na nich stelu, dnes i včera
žiju při západu slunce,
žiju na hranici šera