Betonové schody

Autobus brzdí, autobus zastavuje.
Otevírá dveře a hlouček vystupuje.
Jsou to lidé bez života. Jsou to lidé prázdní.
Unaveni těžkou prací. Jsou to lidé žádní.
Jak roboti vláčí se po schodech jejich těla nicotná.
Co je ponurejší? Snad už jen smrtka samotná.
Každý všední den chodí po betonových schodech těchto.
Už jen ze setrvačnosti. Najednou na schodech objeví se někdo
Kdo? Kdo je ten barevný šašek na schodech stojící?
Je to posel lásky a radosti. Mohl by těm duším pomoci.
Ale nepomůže. Mají ho ho jen za blázna.
Odflusnou si a půjdou dál.