Osamělý svět

Ve Strange Colour Coffee,
kapky vody po výloze líně se plazí,
kompas v dlaních rozbitý,
na poslední úsměv bledá tvář sází.

Deštivý den,
nepřijatým darem slova vlídná,
v dobro nevěřil
existence bídná,
kéž by to byl jenom sen.

Díval se na ni a ona na něj,
podvědomě tušila, že tu nechce být,
opuštěný v koutě smutkem výt,
pod deštivým mrakem klít.

Cizinci si pro něj přišli,
stíny bez tváří zimou v létě,
z koutů ledových krajin duše jeho vyšly.

Žijeme v osamělém světě,
pneumatiky o asfalt se pálí,
hrůza v poslední životní větě.